Jan Juráš: I v ČR již existují zemědělské podniky, které fungují čistě na rostlinné produkci

Jak ovlivňuje zemědělská produkce stav životního prostředí? Proč je živočišná výroba neudržitelným odvětvím? Jak přispíváme nákupem potravin ke globálním ekologickým problémům?

Na to vám odpoví Jan Juráš, který pracuje jako ekoporadce v jihočeských Strakonicích. Kromě osvěty v environmentální oblasti se věnuje ochraně přírody v terénu a je aktivním sportovcem. Veganem se stal zhruba před 10 lety.

Jana Juráše uvidíme na VeganFestu s přednáškou “Sníme naši planetu?” 14.3. v 16:00.

Ahoj Honzo, v anotaci na VeganFest jsi psal, že jsi ekologický poradce. Můžeš mně a čtenářům vysvětlit, co to vlastně znamená a komu radíš? 

Jedná se o klasické ekoporadenství, kdy se lidé mohou dotazovat na vše z oblasti praktické ochrany přírody nebo šetrnějšího životního stylu. Namátkou třeba – jak lépe třídit nebo předcházet vzniku odpadů, jak zabránit ve svém okolí kácení stromů, jak hospodařit přírodě blízkým způsobem v zahradě, jak vybudovat na svém pozemku tůň atd.

Ale ta činnost má samozřejmě daleko širší záběr, protože tohle je využíváno spíše okrajově. Dalo by se říci, že jsem informační uzel v oblasti environmentálních aktivit ve Strakonicích a okolí. Vydávám elektronický časopis o ochraně přírody Kompost (http://www.knih-st.cz/kompost), mapuji a pomáhám neziskovým organizacím, udržuji fond environmentální literatury a velká část mojí práce je pořádání akcí s touto tematikou pro širokou veřejnost. Farmářské trhy, cyklus přednášek z eko oblasti, kurzy veganského vaření…

Vnímáš nějaký větší posun v ekologii v souvislosti s veganstvím? Mnoho lidí o sobě tvrdí, že žije ekologicky, ale přesto konzumují živočišné produkty, jejichž „výroba“ z části stojí za klimatickou změnou. 

Určitě se v poslední době více ví o ekologické stopě živočišné výroby v souvislosti s diskuzemi o globální klimatické změně. Ale zatím je příliš málo lidí ochotno výrazně změnit svůj životní styl. Ten problém je samozřejmě složitější a dá se zjednodušit omezením osobní spotřeby na všech úrovních. A to naráží i u samotných veganů, kteří v mnoha případech žijí konzumním způsobem. Část neveganů sice chce žít šetrněji, ale buď nevidí tak úzkou souvislost s živočišnou výrobou nebo je to pro ně příliš velké omezení v návycích. Je také velmi obtížné stanovit a vysvětlit, co vůbec znamená ekologické žití. Spousta lidí si pod tím představí pouze třídění odpadů nebo neodhazování odpadků v lese, ale to nestačí. 

Podobné principy vnímám i v kruzích praktické ochrany přírody. Pro mnoho lidí, kteří vehementně brání životní prostředí nebo i konkrétní druhy zvířat, je zatím veganství vzdálené. Tady cítím velký potenciál, protože pro mě osobně jsou to nedílné části stejného snažení.

Zajímalo by mě, jestli může mít vegan vyšší ekologickou stopu, než konvenčně stravující se člověk. Pokud ano, co jsou největší prohřešky některých veganů?

Teoreticky ano. Pokud budou mít v jejich jídelníčku velký podíl průmyslově zpracovávané potraviny (polotovary) a exotické plodiny. S tím je samozřejmě spojená i vyšší produkce zbytečných jednorázových obalů.

Naopak je třeba říci, že i člověk s konvenčním jídelníčkem může výrazně snížit svou ekologickou stopu nejen omezením živočišných potravin, ale i soustředěním se na lokální a sezónní potraviny.

V souvislosti s vidinou veganského světa se často setkávám s argumentem, že kromě chemie nebude čím hnojit půdu. Co si o tom myslíš jako ekologický poradce?

Produkce statkových hnojiv je častým argumentem proti odklonu od živočišné výroby. Ale je nutné si uvědomit dvě věci. Pěstování krmiv pro hospodářská zvířata zabírá velký podíl celkové výměry zemědělské půdy, která by mohla být využita jinak. Chlévská mrva nevzniká z ničeho, vyžaduje krmiva a rostlinné zbytky jako podestýlku. Je to začarovaný kruh, který vyvolává potřebu další zemědělské půdy a dalších hnojiv. Druhým problémem je to, že velká část vyprodukovaného materiálu, který by mohl být využit k obohacení půdy o organickou složku, dnes končí v bioplynových stanicích. I v ČR již existují zemědělské podniky, které fungují čistě na rostlinné produkci – pro návrat organické hmoty do půdy využívají zelené hnojení, komposty a další způsoby. 

Mohl by jsi prosím pro skeptické čtenáře některé ty podniky zmínit? 

Např. Agrodružstvo Brázdim u Prahy, Agro Neyrinck z Chlumce nad Cidlinou nebo společnost Lupofyt Chrášťany, a pak samozřejmě celá řada menších podniků a farmářů, kteří se specializují na konkrétní rostlinné produkty.

K problematice byla zpracována i kompletní metodika: https://www.vurv.cz/sites/File/Publications/ISBN978-80-87011-28-7.pdf

Párkrát jsem se setkal s názorem, že kompletní přechod na veganskou stravu, tedy nepěstování potravy pro některá hospodářská zvířata, by v našich končinách znamenal konec luk a pastvin, což by údajně vedlo k vymírání některých druhů hmyzu a malých savců. Co si o tom myslíš ty?

Pokud pomineme fakt, že jestli dojde ke kompletnímu přechodu společnosti na veganskou stravu, bude to velmi postupný proces, tak nevnímám tak úzké sepětí mezi existencí lučních porostů a intenzivní živočišnou výrobou. Luční biotopy s veškerou biodiverzitou na ně vázanou tu samozřejmě byly od nepaměti, dlouho před vyšlechtěním domestikovaných forem velkých kopytníků. Spíš bychom se měli podívat opačným směrem – ve smyslu toho, jakým způsobem je dnes většina luk obhospodařovaná prostřednictvím dotačních systémů a degradována (např. strojovým sečením ve stejnou dobu) na čistě produkční plochy, nehostinné právě pro většinu druhů vzácnějších skupin hmyzu. Příkladem, jak mohou stepní plochy fungovat i bez režimu intenzivní pastvy nebo pravidelného sečení, je např. návrat velkých spásačů (zubrů a divokých koní) do rezervace v bývalém vojenském výcvikovém prostoru u Milovic.

Zmínil jsi dotace. Jak by podle tebe vypadalo české zemědělství bez dotací? Byla by udržitelná živočišná výroba? Jak by se podle tebe absence dotací podrobně projevila na české krajině?

Jak by vypadalo české zemědělství bez dotací? Na to je velmi těžké odpovědět, protože jeho dnešní průmyslová podoba je na dotacích z velké části postavena a bez nich by se patrně dost proměnila. Zjednodušeně řečeno, dnešní systém finanční podpory zvýhodňuje velké zemědělské podniky a od hospodařících subjektů nevyžaduje příliš konkrétních podmínek šetrného přístupu k půdě, krajině a zvířatům. Jednotná platba na plochu navrací socialistický model hospodaření s likvidací krajinných prvků. Zemědělské dotace nejsou a priori špatně – přece jen pomáhají s konkurenceschopností českých i evropských zemědělců na globalizovaném trhu – chybné je jejich nastavení a konkrétní finanční toky (např. podpora pěstování energetických plodin). Živočišná výroba je kvůli svému extrémnímu plýtvání zdrojů nejvíce podporovanou složkou. Odvažuji se tvrdit, že bez subvencí by byla naprosto nerentabilní. Národním dotačním programem bude letos české zemědělství podpořeno částkou 3,8 miliardy korun. Není překvapením, že velká část z této sumy poputuje na podporu živočišné výroby. Samostatnou kapitolou jsou pak pochybné projekty typu „Mléko do škol“. 

Pokud by se na evropské i národní úrovni podařilo narovnat pokřivený dotační systém, mohlo by to vést k zodpovědnějšímu hospodaření, jako je navracení organické hmoty do půdy nebo zelených prvků do krajiny, a tím podpoře biologické rozmanitosti a zastavení mizení některých skupin živočichů. Podporováni by měly být zejména drobné podniky a farmáři, kteří mají k půdě vztah a neberou ji pouze jako prostředek zisku. Určitá míra obhospodařování je pro krajinu nezbytná. Při úplné absenci dotací by došlo k přesunu výroby některých zemědělských produktů do jiných částí světa, kde jsou standardy hospodaření na ještě daleko horší úrovni.

Na naše území se začínají vracet vlci. Přesto někteří volají po jejich regulaci. Co si o této situaci myslíš ty? 

Vnímám celou věc velmi silně. Vlci jsou pro mě a pro mnoho ostatních symbolem zdravé přírody, a také dílčím úspěchem v oblasti její ochrany. Namísto toho, abychom se radovali z toho, že jsme dostali druhou šanci napravit některé své chyby z minulosti, vypadá to, jako bychom se je chystali zopakovat. Vlci nás dnes ohrožují pouze v rovině některých našich podnikatelských zájmů, a to ještě z velké části neochotou dotčených osob zabezpečit odpovídajícím způsobem svá stáda (nehledě na dobře dostupné technologie i velkorysou finanční podporu a kompenzace). Těžko odhadovat, nakolik se v těchto tendencích projevuje skrytý strach z těchto majestátních zvířat, případně deformovaný vlčí mýtus v očích části myslivecké veřejnosti. Pravdou však zůstává, že vlk svou současnou početností ani zdaleka nemůže představovat hrozbu, kterou by bylo nutno početně regulovat. Naopak v situaci silně přemnožené vysoké zvěře znemožňující přirozenou obnovu lesů, je jejich přítomnost vysoce žádoucí a je důležitým článkem alespoň z části fungujících přírodních ekosystémů.

Pokud bys mohl čtenářům doporučit tři knížky nebo dokumenty, kterým by prostě měli dát šanci, jaká by byla volba?

Tak určitě věc korespondující s tématem mé přednášky – dokument Cowspiracy, který rozebírá souvislosti živočišné výroby a životního prostředí. Pro ty, kteří se nebojí pohlédnout realitě do očí, pak snímky Earthlings nebo Dominion – u těch komentáře ani netřeba. A z knih s veganskou tematikou mám jako sportovec nejradši ty motivační se spoustou skvělých receptů – Jez a běhej nebo Vegan v kondici.

Honzo, děkuji ti za rozhovor a čtenářům jen řeknu, že tě uvidí v sobotu 14. 3. jako druhého přednášejícího s přednáškou „Sníme naši planetu?“. Závěrečná slova jsou tvá.

S těmi, kteří dorazí na Vegan Fest, se budu moc těšit na viděnou. Jsem rád, že je čím dál více lidí, kteří hledají odpovědi i na nepříjemné otázky. A Tobě, Jakube, díky za neobyčejný rozhovor.