Michal Kolesár

Vegan Sport Club

Nikoleta Kováč („Raw Daughter“)

Pavel Houdek

Kateřina Šimková – útulek Zvíře v tísni

Rozhovory

Rozhovor s Pavlem Houdkem

sa

Ahoj Pavle, viděl jsem, že se aktuálně celkem otužuješ. Co Tě k tomu vedlo?
Ahoj. Ano, chodím se v zimě koupat do jednoho lomu a snažím se denně trávit 10-20 minut venku jen ve spodním prádle, bez ohledu na to, kolik je pod nulou (respective čím více tím lépe), chodit bosý ve sněhu atd. Důvodů je víc… Zdravotní benefity jsou určitě na první místě. U otužování je jednoznačně prokázáno, že zlepšuje imunitu, pomáhá regeneraci při sportu atd. Druhým důvodem je snaha být celkově fit a v kondici, k čemuž podle mě patří i určitá teplotní odolnost. Dalším důvodem je celková snaha vrátit se ke kořenům, přiblížit se přírodě a nežít všechen čas jako skleníková květinka v perfektně vytopeném a asepticky čistém interiéru. Trávit čas venku, bez ohledu na roční období. V neposlední řadě pak touha překonávat sebe sama a dokázat něco, co považuješ za nemožné, vyzvat sebe sama, celkově se v životě někam posunovat.

Rozhovor s Nikoletou Kováč

1909511_10204820936101095_1289287074307417487_o

Na československé vlogové vegan scéně jsi asi nejznámější youtuberka. Stává se ti, že Tě lidi poznávají na akcích nebo za Tebou chodí s tím, že tě sledují na internetu? Máš s tím nějaký zajímavý zážitek? 🙂

Stáva sa to. A stávalo by sa to ešte častejšie, ale veľa ľudí sa ostýcha prihovoriť sa. Najviac takýchto príhod sa mi stalo v Prahe. Sedela som napríklad v metre a jedna slečna vpadla do vagóna celá veselá a neverila, že ma takto stretla. Povedala mi, že je to ako stretnúť Johnnyho Deppa. Pokecali sme v metre a bola veľmi milá. Alebo som sedela v Loving Hute a keď som dojedla, prišla mi na moju Facebook page správa „Dobrú chuť“ a moja fotka ako jem. Niekto za vedľajším stolom ma evidentne spoznal, ale tiež sa nechcel prihovoriť. Naposledy ma v Prahe spoznali aj nevegáni, keď som išla s náhodnými ľuďmi spolujazdou do Bratislavy. Podávali sme si ruky a slečna hneď po svojom mene dodala, že ma pozná a sleduje, aj keď ešte svoju stravu nezmenila. Tak sme sa spolu odviezli na Slovensko.

Rozhovor s trenérem karate a tatérem Vladimírem Futákem

v_futak1

Dalším z vystupujících na letošním VeganFestu, kteří nám poskytli rozhovor, je již náš tradiční host – Vladimír Futák. Veganem je 21 let, po celou tuto dobu aktivně sportuje, věnuje se karate a vytrvalostnímu běhu. Z minulosti má zkušenosti s dalšími bojovými sporty i kulturistikou.

 

Čau Vladimíre, mohl by ses nám v prvé řadě představit? Říct kolik ti je, co děláš, jak ses dostal k veganství a tak dále? 🙂

Jmenuji se Vladimír Futák, je mi 37 let a jsem 24 let vegetarián (z toho posledních 21 let vegan). Dvacet let se profesně věnuji tetování a od svých šesti let aktivně sportuji. Prvních sedm let sportování jsem se věnoval judu a poté krátkou dobu schotokan karate, tři roky jsem v dorosteneckých juniorských kategoriích závodil v kulturistice a poté jsem se vrátil zpět ke karate. Ve dvaceti třech letech jsem sen začal věnovat stylu kyokushinkai, kterému se věnuji dodnes. Již deset let působím jako trenér kyokushin karate. Krátkou dobu jsem se také věnoval dogtrekingu, a doufám, že se k tomuto krásnému sportu jednou vrátím. Momentálně mám již hodně staré psy, takže si jednou dvakrát do roka zaběhnu nějaký horský ultraběh. Běhání totiž patří mezi mé nejoblíbenější činnosti spolu s intervalovým tréninkem. K veganství mě přivedla jedna esej od Jello Biafry, díky níž jsem si uvědomil, jak velké utrpení může, či nemusí být za lidským jídlem a životním stylem. V dnešní přetechnizované době škodíme přírodě všichni, ale můžeme se snažit naše negativní působení minimalizovat a někdy i konat pozitivní činy. Co se týká politického vyznání, jsem velmi silně ovlivněn myšlenkami anarchistického hnutí, takže mi vůbec nesedí komercionalizace veganství spojená s obelháváním lidí a devastací přírody. Bojkot výrobků spojených s ničením přírody (byť označovaných jako veganské) beru jako součást veganské filozofie.

Rozhovor s Eliškou Vafkovou z psího hospicu

Dejte nám šanci - úvodní foto

Jedním z projektů, které se představí na  letošním VeganFestu, je psí hospic Dejte nám šanci. V dalším rozhovoru vám přinášíme zajímavé detaily z jeho každodenního fungování.

Ahoj Eliško, než přejdeme přímo k Dejte nám šanci, tak se nám prosím prvně představ, ať čtenáři vědí, s kým mají tu čest.

Dejte nám šanci je sdružení papírově relativně mladé, fungujeme pod hlavičkou o.s., dnes tedy spolku, dva roky, ale okolo psů se já osobně motám vlastně od dětství…V době, kdy jsem nemohla mít svého psa, jsem alespoň chodila venčit sousedovic ovčačku, na kterou oni neměli čas. V mých dvanácti přišel první pes – jezevčík, v 15 ovčák, o dva roky později k němu přibyl další ovčák – tehdy vyhozený… a pak už to tak nějak šlo samospádem. 🙂

Rozhovor se zakladatelem Collective Collapse Clothing

Přinášíme vám rozhovor Jakuba z KPZ se zakladatelem a majitelem této nové značky veganského oblečení, kterým je Luboš Kristek. Stánek Collective Collapse Clothing najdete i na letošním VeganFestu.

Čau Luboši, v prvé řadě se nám představ, kolik ti je, jak ses dostal k veganství, co děláš ve svým volným čase a tak dále…? 🙂

Ahoj, zdravím čtenáře. Tohle je vlastně první rozhovor za CCC, což je docela změna oproti všem těm kapelním a festivalovým rozhovorům, tak se snad nebudu moc roztahovat a zkusím to vzít fofrem. Mé civilní jméno je Luboš Kristek, ale na scéně jsem znám spíš pod označení Schizmo nebo Fred. Je mi 32 a pocházím z Vysočiny, momentálně fungující v Brně. Celý život dělám metal, což mě také živí, protože jsem členem pořadatelského týmu BRUTAL ASSAULT festu nebo mám na starosti MERCH factory, krom toho jsem 15 let aktivní ve všelijakých kapelách, momentálně už pouze v brusce NOOSTRAK.

rozhovor-foto5