Michal Kolesár

Vegan Sport Club

Nikoleta Kováč („Raw Daughter“)

Pavel Houdek

Kateřina Šimková – útulek Zvíře v tísni

festivalová témata

Představujeme první vystupující pro VeganFest 2017

mkolesar1

Pomalu se nám blíží prosinec a my jsme se rozhodli, že bychom Vám rádi ukázali první nástřely našich hostů, které rádi uvítáme již na šestém ročníku našeho brněnského festivalu VeganFest.

První host, kterého Vám představujeme opravdu s radostí, je Michal Kolesár. Michal už vystoupil na VeganFestu před čtyřmi lety a my máme tu čest ho mezi námi přivítat opět i tento rok. Michala nepovažujeme za obyčejného hosta, který by měl mluvit o právech zvířat. Je to především člověk, který je díky svým otevřeným záchranám skutečně realizoval v praxi. Michal má na svědomí stovky zachráněných zvířat přímo z muk velkochovů. Michal se navíc svými akcemi nikdy netajil – naopak, vše včetně sebe samotného natáčel, vystupoval i ve veřejných mediích a nebál se pomáhat zvířatům i za cenu ruinovaní osobního života. I proto jsme velice rádi, že jej můžeme přivítat na našem festivalu.

Záznam dalšího workshopu z letošního ročníku

Jak vyrobit v domácích podmínkách mýdlo, balzám na rty nebo mastičku na popáleniny či suchou kůži? Praktické ukázky a spoustu zajímavých informací najdete v tomto záznamu jednoho z workshopů, které proběhly v rámci letošního ročníku festivalu.

Obrázky z prezentace najdete zde: http://bit.ly/VF2016-DIY-kosmetika

Silvestr Vandrovec Špaček – Veganství očima institucí

Další záznam přednášky z letošního ročníku, tentokrát na téma pohledu našich a zahraničních institucí na veganství. Není tajemstvím, že se v mnoha ohledech liší…

Krátké filmy

Zde jsou odkazy na několik krátkých filmů, které se nějakým způsobem dotýkají veganství.

Earthlings (Pozemšťané)– Dokument americké ekologické organizace Nation Earth se snaží ukázat brutalitu, kterou lidé páchají na zvířatech, aby dohnal diváky k přehodnocení svého životního stylu. Je rozdělen na několik částí: domácí mazlíčci (odchyt a utracení zdivočelých psů), jídlo (mučení a porážka dobytka na jatkách), oblečení (zabíjení zvířat pro kožešinu), zábava (kruté životní podmínky zvířat v cirkusech, smrt v rodeech a v korridě). Film je vlastně komentovanou sérií jednotlivých záběrů, z nichž většina je údajně pořízena skrytou kamerou na skutečných jatkách a podobných místech a nebyla doposud nikde uveřejněna.

http://www.youtube.com/watch?v=ECqXDuYNXV0

Forks Over Knives (Raději vidličky než nože) je dokumentem, který vyvrací pevně zakořeněný mýtus o člověku jakožto všežravci. Zkoumá vliv výživy na lidské zdraví a dochází k závěru, že konzumací živočišných produktů (maso, mléko, vejce, atd.) svému tělu neprospíváme, ale naopak vážně škodíme.

http://www.csfd.cz/film/302405-forks-over-knives/

Zelená poušť – Průměrný Evropan nebyl nikdy tak zodpovědný za devastaci tropických deštných pralesů, jak je tomu dnes. Čím je to způsobeno a můžeme tomu zabránit? Dokumentární film Michala Gálika Zelená poušť, jenž nás zavede na tropický ostrov Borneo, nám poskytne nejen odpověď na tyto otázky, ale prozradí nám i zarážející tajemství, které skrývá průmysl s palmovým olejem.
Film Zelená Poušť podává reálné svědectví o problémech způsobených pěstováním olejných palem na Borneu. Dokument není jen příběhem o palmovém oleji, je i příběhem o globální odpovědnosti a o tom, že my, jako spotřebitelé, máme v rukou obrovskou moc, když našimi rozhodnutími při nakupování dokážeme ovlivňovat i to, co se děje na druhé straně planety. Divák dostane možnost proniknout hlouběji do problematiky prostřednictvím skutečných příběhů a rozhovorů s místními lidmi i odborníky.

http://www.youtube.com/watch?v=god62gLOx_4

Nejlepší řeč jakou kdy uslyšíte (Gary Yourofsky) – Celý projev Garyho Yourofsky o zvířecích právech a veganství na Georgia Tech v létě 2010. Poslechněte si tohoto skvělého řečníka,který zahodí mýty a naplní vaši mysl zajímavými fakty a pomůže Vám udělat etickou volbu pro zdravé srdce a duši. Jeho charismatický, kazatelský styl je jediný svého druhu – povinné vidět pro všechny,kdo se zajímají o zvířata nebo si přejí udělat svět lepším místem k životu.

http://www.youtube.com/watch?v=zMuJ-bDs30M

Spojení (Making the Connection) – Snímek Spojení (Making the Connection) od Světové veganské společnosti (http://www.vegansociety.com/resources…) se skládá z příběhů, které nás vybízí, abychom si všechny předkládané informace spojili „dohromady“.

http://www.youtube.com/watch?v=ZjgdxO7DCEY

Bold Native – Osloboditeľ zvierat Charlie Cranehill, hľadaný v USA za domáci terorizmus, vyjde z utajenia, aby koordinoval celonárodnú akciu, zatiaľ čo jeho odcudzený otec, riaditeľ obchodnej spoločnosti, sa ho snaží nájsť skôr ako FBI. Film zároveň sleduje mladú ženu z ochranárskej organizácie, ktorá bojuje so systémom za lepšie podmienky zvierat v chovateľských zariadeniach. Snímka rozoberá témy novodobého vykorisťovania a využívania zvierat pre ľudské „potreby“ formou dobrodružného road movie.

http://www.youtube.com/watch?v=JToC6l9Xx_c

O životě českých dojnic aneb co z obalů mléčných výrobků nevyčteme – http://vimeo.com/29896592

Michal Kolesár – otevřené záchrany – http://www.youtube.com/watch?v=cpjD74_hd2o

Zátoka (The Cove) – Zátoka, oscarový vítěz z roku 2010 v kategorii nejlepší dokumentární film, sleduje elitní tým aktivistů, filmařů a potápěčů, kteří se vydali na tajnou misi, jejímž cílem bylo proniknout do skryté zátoky v japonském Taiji a odhalit její hrozivé tajemství. Využívali při tom speciální techniky, včetně skrytých mikrofonů a kamer ve falešných kamenech, a díky tomu odhalili, jak děsivě tato malá přímořská vesnice přispívá k obrovským ekologickým zločinům, jenž se dějí celosvětově. Výsledkem je provokativní mix investigativní žurnalistiky, eko-dobrodružství a poutavých filmových obrazů, který dohromady tvoří nezapomenutelný příběh inspirující k akci diváky po celém světě.

http://www.csfd.cz/film/261679-zatoka/

Truth or diaryFilm představuje veganství jako plnohodnotný životní styl, který také z mnoha úhlů objasňuje. Uvidíte, jak se dá stravovat v restauracích i jak nakupovat v obchodech a odkrývá fakta o veganské stravě, která je z mnoha pohledů výrazně zdravější než jákakoliv jiná strava. (Velká Británie, 1994)

http://video.google.com/videoplay?docid=-4726555239620716533

Ostrov květin (La isla de las flores) – Ironický film, který stylem naučného vyprávění popisuje cestu rajčete z plantáže přes supermarket a spotřebitelovu domácnost až na skládku na „ostrově květin“ kde skončí. Sarkastické vyprávění o zbytečnosti celého konzumního koloběhu. (Brazílie, 1989)

http://media.bloguje.org/772745-ostrov-kvetin.php

Náš denní chléb (Or daily bread) – Film ukazuje v koncentrované formě život ve slumu, kde zachycuje den jedné rodiny živící se sběrem odpadků v ulicích. Bída je vrcholným stupněm nicoty, úplností nesvobody. Plechovka a pantofle slouží k dvouminutové ukázce fotbalového umění při běhu úzkými uličkami chudinské čtvrti až k smetišti, které ji obklopuje. (Filipíny, 2006)

http://dafilms.com/film/7530-our-daily-bread/

Food not bombs Melbourne – Video, mapující netradičním způsobem jednu z mnoha skupin dobrovolné neformální organizace Food not bombs, jejíž členové se přes své nezištné cíle potýkají po celé světě s represemi a nevolí „většinového“ obyvatelstva. (Austrálie, 2008)

http://www.youtube.com/watch?v=hTQ8iKuZGRM

Angels of mercy – Dokument o skupině hlásící se k Animal Liberation Front a o osudech jejích členů . Sonda do hnutí za osvobození zvířat pomocí přímých akcí. (Velká Británie, 2006)

http://www.youtube.com/watch?v=taE4WQlPKRQ

http://www.youtube.com/watch?v=JsM16m8Wk1U

Vegan black metal chef – Velmi netradičně pojatá veganská kuchařka. Popisek nestačí, musíte vidět.

http://veganblackmetalchef.com

 

 

RAW fenomén

aneb pohled na syrovou stravu ve veganství, vitariánství, makrobiotice a její ekologický, duchovní a fyzický rozměr

V článku je množství definičních označení – chápu, že pro množství lidí bude tento článek z části neprůhledný, ale přeci jen doufám, že si z něj, alespoň část informací odnese každý.

Od doby, kdy jsem se začal pohybovat mezi dvěma světy – lidmi, kteří jsou etičtí vegani a lidmi, kteří začali RAW stravu ze zdravotních důvodů – nepřestávám vycházet z údivu, jak mnohostně barevný může být tento svět v tak úzkém profilu lidí, kteří z vnějšího pohledu mohou lidem připadat jako stmelená skupina stejně smýšlejících jedinců. Již delší dobu (čtvrtým rokem jsem etický vegan) se věnuji veganské problematice a syrové stravě jsem, po třech letech, plně podlehl před půl rokem. Tímto krokem jsem z uzavřeného světa vařeného etického veganství nahlédnul jinam. Časem jsem pochopil, že nazýrám na celkovou problematiku RAW zcela jiným způsobem než okolí, které znám.

Tak začneme asi od úplných základů.

RAW je syrová veganská strava. Každý asi ví, že syrová zelenina a ovoce je prospěšná našemu zdraví. Ovšem najednou nám přijde opravdu podivné a zvrácené, když někdo jí jenom syrovou rostlinnou stravu. Eh :-)? Říká si asi každý, co to je za blázny?, když jí jenom tohle! No budete se divit, ale dlouholetí vegani na toto můžou mít stejný názor jako neposkvrněný čecháček, co baští každý víkend knedlo-zelo-vepřo :-).

Takže RAW je strava, která neprochází tepelnou úpravou nad určitou teplotní hodnotou, v které potrava degraduje a stává se neživou. Někdy si všimněte, že něco můžete naklíčit a něco již ne. Zkuste někdy naklíčit kešu oříšek z obchodu nebo zasadit převařené semínka papriky. No nejde to, protože její živá enzymatická složka již nenávratně zmizela.

Jak teda působí na tělo strava živá a již „mrtvá“?

Každý může zkusit na vlastní kůži, že po čerstvé zelenině nebo ovoci se cítí lehčeji a živěji než po vařené „chálce“. Když však začne této stravy jíst více, můžou se již dostavit detoxikační příznaky, kdy se tělo zbavuje dřívějších nánosů vařené rostlinné a v horším případě vařené živočišné stravy. Čím více je tělo za léta tohoto stravování zanesené, tím silnější je detox a 99% lidí tento první krok nezvládne.

Nebudu Vám nic nalhávat, je to boj, jak fyzický, tak psychický, ale výsledek za to stojí.

100% imunitní systém, sportovní tělo, myšlenkový posun – to jsou některé z možných následků RAW stravy.

Je spousta různých diet a doporučení, na které se můžete z vysoka vykašlat. Zkuste si projít třeba jen měsíční RAW stravou a pak si sami udělejte názor.

Makrobiotika tvrdí, že všechno má být v rovnováze a syrová strava ochlazuje. Ano ve všem má makrobiotika pravdu. Syrová strava Vás dostává opravdu do jingového stavu (zvláště fruitariánsky směřovaná) a můžete pociťovat chlad a přílišnou změnu myšlení. Tohle je tedy potřeba vyrovnat, ale jak, když stravou to nejde? No pomáhá například pohyb, otužování a práce s myslí. Všimněte si, že na RAW se najednou potřebujete víc hýbat, tělo automaticky reaguje na nevyrovnané energie. Proto pokud stále cítíte chlad a něco, že není v pořádku, tak se vracejte k jangovější stravě (naklíčené luštěniny, kvašená zelenina,…) až postupně přijdete na to, jak si srovnat energie, tak můžete pokračovat k čistější stravě. 🙂 Ano, je to tak, ani RAW není v žádném případě konečné stádium dokonalého stravování, je to spíše začátek, ale o tom tento článek není.

Takže jsme si řekli, co to je RAW a jak může působit. No a teď k zásadnější problematice.

S RAW se zvláště v našich končinách setkáváme s pojmem vitariánství. Větší množství lidí, kteří k vitariánství přestupují jde za zdravotním aspektem RAW stravy. RAW stravu si však díky absenci etické stránky rostlinné stravy vykládají různým způsobem. Narazíme například v diskuzích či kuchařkách na nepasterizované mléčné produkty či na med. Někdy dokonce na syrové maso :-). Proto pojem vitariánství je někdy zmatečně definován, ale většinou jde o stravování syrovou rostlinnou stravou plus med. A tady narážíme na to, čím se liší vitariánství od RAW veganství. Vzhledem k tomu, že větší část lidí, která přešla na syrovou rostlinnou stravu, kvůli svému zdraví – a to třeba i z čistého živočišného stravování, případně vegetariánství – se nepotýkala s etickou stránkou veganské problematiky, tak nejsou příliš zasaženi tímto rozměrem a velmi pomalu jej dohánějí.

Takže, když vitarián jde do cirkusu nebo si kupuje testovanou kosmetiku nebo nosí kožené věci a přitom jí skoro to stejné jako vegan – jsou tito dva jedinci od sebe nepopsatelně vzdálení.

Mohu zmínit můj velmi subjektivní názor, ale domnívám se, že všechno by mělo být – jak říka již zmiňovaná makrobiotika – v rovnováze a pokud člověk na syrové rostlinné stravě nemá dostatečnou etickou základnu nebo opačně etický vegan jí příliš vařené stravy, něco nemusí fungovat správně.

Překvapilo mě jak jednoduché je pro některé eticky nezatížené lidi přejít na RAW a na druhou stranu, jak těžké je to pro etického vegana. Proč tomu, tak je? Člověk, který se chce vyléčit z nějaké nemoci, může mít obrovskou vůli něco dokázat a ta jej stále žene ku předu. Ale člověk, který je zdravý a zajímá jej pouze etický rozměr jeho stravy nemá žádnou silnou motivaci se nějak posouvat. Tak vzniká u etických veganů největší stagnační bod v životě a množství lidí se z tohoto bodu nikdy nedostane. Proč taky, co je na tom, že budu ještě zdravější nebo budu mít lepší sportovní výkony? Stejně už zvířatům nijak nepomůžu. Je to opravdu těžké si myšlenkově odůvodnit další rozvoj svého já.

Proto dávám etickým veganům návod – sám jsem si tímto prošel. Není tomu, tak že zvířatům nepomůžete. RAW stravou se posunujete hodně myšlenkově a probudí se ve Vás elán a energie. Začnete být aktivnější a postupně se odstraňují negativní myšlenky, které Vás jenom brzdí v šíření pozitivních idejí ke svému okolí. V neposlední řadě, také sportovně a zdravotně působící vegan, je k nezaplacení :-). Jenom svojí osobou pak pozitivně ovlivňujete okolí.

Další věc, co je s RAW stravou spojené je neekologické a neetické jednání.

Je správné jít si koupit do supáče 30 banánů, 10 avokád a ve zdravce pytel BIO RAW kešu oříšků?

Něco nám na tom smrdí, že jo :-)?

Obvykle se nějaké takové chuťovce čas od času neubráníte, ale není to nijak potřebné se tímto stylem profilovat, i když vidíme od různých RAW/fruit guruů tuny pomerančů, banánů a durianů, které do sebe dokážou nasoukat a pak jim to běhá jak raramuriům po sváteční celonoční kalbě.

Takže, jak na to? Je to jak u každého přechodu, neubližuji, tam kde nemusím a hledám alternativy, které jsou přijatelné. Takže vyhledávám lokální potraviny (zeleninu, ovoce, oříšky, semínka, luštěniny, obiloviny). Zvláště u ovoce a oříšků nám to přijde velmi těžké a zvláště, když už se v RAW začneme profilovat fruitariánským směrem. V létě je to dost v klidu, českého ovoce je plno, ale v zimě je to o poznání horší. No stále tu máme uskladněná jabka a zkoušíme si zajistit dostatečné zásoby koupených či lépe nasbíraných oříšků (vlašáky, lískáče) mezi semínky je to fajn (tři druhy máku, slunečnicové, konopné, lněné semínko – všechny můžeme dostat v lokální RAW kvalitě). Jo, ale jabka někomu nemusí stačit, tak je dobré mít nasušené ovoce anebo využívat dumpsteru. Tohle všechno je však v případě fruitariánsky zaměřeného RAW stravování. V celkovém RAW spektru nemá člověk žádný problém sehnat lokální luštěniny, zeleninu případně obiloviny (doporučuji rovnou používat jen pseudo-obilovinu: pohanku, která neobsahuje lepek).

Ten, kdo nebyl nikdy předtím na duchovní aspekty svého bytí se najednou začne mírně divit, co jej to vlastně napadá a co začíná přijímat za myšlenky, nad kterými dříve jen mávnul rukou. Je to opravdu zajímavé, ale RAW může ovlivnit i tuto stránku jedince.

 

Tak, co na závěr? Asi apel vyslaný všem lidem i vitariánům a vařeným veganům.

Go RAW Vegan!

 

Josef Maňák

Veganství – soucitná volba

Živočišná výroba: průmyslová krutost

Naprostá většina živočišných potravin pochází dnes z tzv. velkokapacitních chovů, v nichž jsou drženy tisíce zvířat v přeplněných klecích, kotcích nebo stísněných stájích. Zacházeno je s nimi jako s komoditami a jejich nejzákladnější životní potřeby jsou jim odepřeny. Intenzivním šlechtěním jsou jejich těla manipulována často až k hranici přežití. Za celý svůj krátký život nevdechnou čistý vzduch, neuvidí slunce a nepoznají nic jiného než znečištěné betonové podlahy či klece. Většina z nás by zvíře nedokázala zabít nebo trápit, naše schopnost soucitu je však utlumena zvykem a nevědomostí. Kvůli naší chuti zvířata v živočišné výrobě prožívají každodenní utrpení a zbytečnou smrt.

Průměrný Čech sní za svůj život 5,5 tuny masa. Jsou to dohromady asi dvě krávy, téměř třicet prasat a přes tisíc kuřat.

Kuřata

V jediné hale jsou za otřesných hygienických podmínek namačkány desítky tisíc kuřat, tzv. brojlerů. Čpavek uvolňující se z výkalů způsobuje popáleniny kůže a bolestivé infekce očí a dýchacího ústrojí. Vlivem genetických zásahů dnes kuřatům roste svalovina dvakrát rychleji než před 30 lety, což vede k častým infarktům, selhání plic, zlomeninám a chronické bolesti kloubů. V šesti týdnech jsou kuřata odvezena na jatka, o mnoho déle by při těchto podmínkách a zdravotním stavu stejně nepřežila.

Slepice

Slepice jsou držené v řadách tzv. bateriových klecí, v nichž nemohou ani roztáhnout křídla. Fakticky jediné, co mohou dělat, je přijímat krmivo z jednoho pásu a snášet vejce na druhý. Stres a nedostatek podnětů přerůstá ve vzájemnou agresi, slabší nemají kam uniknout před silnějšími a vzniklá zranění nikdo neléčí. Před padesáti lety snesla jedna slepice v průměru 95 vajec za rok, nyní je to více než tři sta. Následkem jsou slabé kosti a časté zlomeniny. Po roce až dvou jsou slepice zcela vyčerpané zabity na jatkách.

Od roku 2012 mají být legální jen tzv. obohacené klece, které mají umělé hnízdo, hrabaniště a hřady. Klece se však příliš nezvětší – na jednu slepice nadále zůstane plocha zhruba o velikosti formátu A4. Ani chovy na podestýlce nejsou o mnoho lepší – slepice jsou zde narvané v temných halách bez klecí, které se podobají chovu tzv. brojlerových kuřat.

„Asi málokdo z nás by na celý život zavřel slepici do krabice od bot, ale prakticky každý z nás kupuje krásně zabalená ‘čerstvá vejce‘ z bateriových chovů.“ The Economist, „What Humans Owe to Animals“ 1995

Prasata

Prasnice jsou nuceny žít v izolovaných kotcích, kde se nemohou ani otočit. Přirozeně by trávily půl dne hledáním potravy, ve vepřínech však mohou jen hrabat do betonové či roštové podlahy a okusovat ocelové tyče. Jsou udržovány permanentně těhotné pomocí umělé inseminace. Genetika vytvořila plemena s velkou chutí k jídlu – ta je ale žádoucí jen u vykrmovaných selat. Prasnice proto dostávají 2-3x méně potravy, než by snědly, a trpí chronickým pocitem hladu.

Prasata ve výkrmu jsou držena v malých ohradách po skupinách. Protože nemají čím se zabavit, uchylují se ke kanibalismu. Aby se zabránilo velkým zraněním, jsou týden starým selatům často bez umrtvení uštipávány ocasy a zuby. Spolu s tím jsou bez utišení bolesti kastrována. Tento krvavý zákrok podstoupí jen v zemích EU 100 milionů prasat ročně. V prostředí znečištěném od rozkládajících se výkalů prasata trpí chronickými průjmy, záněty dýchacích cest a bolestivými parazitickými onemocněními. Mnoho jich v důsledku nadměrné produkce svalstva kulhá.

Krávy

Kráva může produkovat mléko, jen když porodí tele. Během několika hodin po porodu je krávě tele odebráno, přestože jejich vzájemné pouto je velmi silné. Narození samci jsou v mléčném průmyslu vedlejším produktem a do jednoho roku jsou zabiti pro maso. Krávy držené pro mléko bývají celý život uzavřeny ve stájích. Asi 3 měsíce po porodu jsou znovu uměle oplodněny – musí tak tvořit obrovské množství mléka a zároveň živit nenarozené tele. Tato zátěž devastuje jejich zdraví – po značnou část života trpí metabolickým hladem. Po zhruba pěti letech jsou zcela vyčerpané krávy zabity na jatkách.

V roce 2009 bylo 82,5 % krav z chovu vyřazeno ze zdravotních důvodů – poruchy plodnosti, těžké porody, onemocnění vemene a jiné nemoci.

Přeprava

Zvířata jsou někdy převážena až stovky kilometrů mezi různými evropskými státy. Přeprava může dle předpisů trvat až 14 hodin bez vody a krmiva. Do kamionů a ven z nich jsou zvířata hnána mnohdy za pomoci násilí; ptáci jsou při přenášení chytáni za nohy. V přeplněných kamionech se zvířata téměř nemohou pohnout a při rozjezdu a brždění padají jeden na druhého. Zranění i úmrtí při přepravě jsou zcela běžné.

Jatka

Dle předpisů mají být zvířata omráčena. Krávy střelou do mozku z jateční pistole, prasata a kuřata elektrickým proudem. Nedostatečné omráčení je však kvůli rychlému tempu časté, zvířata jsou pak podřezávána při plném vědomí.

„Ta prasata ke mně přicházela, olizovala mě a čenichala ke mně jako štěňata. O dvě minuty později jsem je musel zabít. Nemůžu s nimi soucítit“. Ed Van Winkle, zaměstnanec jatek (z knihy Gail A. Eisnitz: Slaughterhouse)

Odhadem bylo v roce 2009 na celém světě pro lidskou konzumaci zabito více než 62 miliard zvířat. Vodní zvířata započítána nejsou. 59 miliard kuřat a slepic, 3,9 miliard kachen, krocanů a hus, 1,3 miliard prasat, 314 milionů krav, 925 milionů ovcí a koz, 1,2 miliard králíků.

Kůže

Ačkoli zabíjení zvířat pro kožešiny považuje mnoho lidí za nepřijatelné, kůže je stále běžně přítomná v oblékání a doplňcích. Není však jen vedlejším produktem masného průmyslu. Tržní cena kůže tvoří až 15% celkové ceny zabitého zvířete.

Ryby

Dnešní rybářské lodě loví v moři pomocí obrovských sítí nebo šňůr s háky, které pustoší vše, s čím přijdou do kontaktu. Mnoho ryb i jiných mořských živočichů utrpí těžká zranění, vykrvácí nebo se udusí; jiní až několik dní bojují o život a snaží se vyvléci. Jelikož oceánské ekosystémy nezvládají nápor rybolovu, čím dál více rybího masa pochází z farem, v nichž ryby tráví celý svůj život v přeplněných vodních klecích.

Jak potvrzují současné vědecké poznatky, ryby vnímají bolest ve srovnatelné míře jako savci. Schopnost ryb cítit bolest uznává i český zákon na ochranu zvířat.

Na našich ulicích jsou před Vánoci každoročně zabity asi dva miliony kaprů. Tato tradice je stará sotva sto let a míjí se s tradicí svátků lásky a míru stejně jako spotřební horečka. Původní česká vánoční jídla bývala bezmasá – např. houbový kuba.

Ryby při vytahování z hlubin utrpí těžká zranění a jsou na palubě ponechány dlouhotrvající smrti udušením nebo rozdrcením.

Biochovy?

Zvířatům nabízí ekologické zemědělství oproti konvenčním chovům jen dílčí zlepšení životních podmínek. Například kuřata a slepice zde mohou být dvě třetiny života drženy v halách po tisících s hustotou až 16 kuřat či 6 slepic na m; předepsaný prostor pro jedno prase ve stáji je 1,3 m2. Zvířata by měla mít alespoň po část života k dispozici výběh, ministerstvo zemědělství však může z tohoto požadavku až do roku 2013 udělovat výjimky.

Zcela bez omezení zůstává násilné odebírání mláďat od matky, v případě dojnic se tak i v biochovech děje většinou hned po narození. S výjimkou drůbeže neexistuje žádné omezení pro používaná plemena – běžně se proto chovají holštýnské krávy, které za cenu devastace zdraví produkují 10x více mléka, než by mohlo vypít tele. Zdravotní problémy zvířat jsou někdy ještě horší než v konvenčních chovech, protože předpisy pro ekologické zemědělství omezují možnosti podávání léčiv.

Zvířata jsou v ekologickém zemědělství zabíjena na stejných jatkách a přepravována stejným způsobem jako v konvenční produkci. I v biochovech jsou dojnice a nosnice zabity v okamžiku, kdy přestanou být produktivní a stejně tak jsou zabíjeni kohoutci a telata – nechtěné vedlejší produkty „výroby“ biomléka a biovajec.

Životní prostředí

Intenzivní chovy podle FAO (Organizace pro výživu a zemědělství při OSN) představují „jednu z hlavních příčin těch nejvážnějších problémů životního prostředí.“ 

Zatímco téměř miliarda lidí trpí na Zemi podvýživou, zhruba 80 % světové produkce kukuřice a soji a třetina světové sklizně obilnin jsou užity ke krmení tzv. hospodářských zvířat. Jen zlomek potravy však zvířata přemění na produkty našeho zájmu. K získání jednoho kilogramu masa je tak zapotřebí až 16 kilogramů krmiva. Plýtvání potravou jde ruku v ruce s plýtváním vodou. Na 1 kg masa je zapotřebí až 3 700 litrů vody, na 1 kg pšenice pak pouze 120 litrů. Více než miliarda lidí přitom nemá dostatečný přístup k pitné vodě.

Podle FAO/OSN má živočišná výroba také největší podíl na znečištění zdrojů vody. Celosvětově vyprodukují zvířata ve velkochovech odhadem 8 miliard tun výkalů ročně. Ty pronikají do podzemních i povrchových vod, znečišťují půdu i vzduch. 

Chov zvířat pro lidskou konzumaci je podle zprávy FAO/OSN také jednou z hlavních příčin změn klimatu, v ekvivalentu CO2 produkuje více skleníkových plynů (18 %) než tolik kritizovaná celosvětová doprava (13 %).Velkochovy jsou také zodpovědné za 64 % lidmi vyvolaných emisí čpavku, který je hlavní příčinou kyselých dešťů.

Konzumace živočišných potravin se dále výraznou měrou podílí na ničení deštných lesů. Dle FAO/OSN bylo 70% vymýceného lesa v Amazonii přeměněno na pastviny a velká část zbytku na pole sloužící k pěstování krmiva. Ztráta lesů a nadměrné spásání navíc vedou ke znehodnocování půdy, což vytváří začarovaný kruh dalšího ničení lesů k získávání půdy nové.

Země Latinské Ameriky jsou hlavními vývozci hovězího masa, a to mnohdy pochází z pastvin, které bývaly pokryty deštnými lesy.

Vážným ohrožením biodiverzity je kromě ničení lesů též mořský rybolov. Dle nejnovější zprávy FAO/OSN bylo v roce 2008 již 32% rybích populací drancováno za hranicí udržitelnosti, což znamená, že se tyto populace nestačí obnovovat. Tento podíl neustále vzrůstá – ještě v roce 2002 bylo takto ohrožených rybích populací jen 24%. Populace velkých ryb s vysokou komerční hodnotou, jako jsou tresky či tuňáci, se v minulém století snížily až o 90%.

Veganství a zdraví

Přední světoví odborníci na výživu potvrzují, že správně sestavená veganská strava je nejen naprosto bezpečná, ale i zdravá a pomáhá v prevenci či léčbě některých civilizačních nemocí.

„Dobře rozvržená veganská i vegetariánská strava je vhodná pro všechna životní období, včetně těhotenství, kojení, dětského věku i dospívání. Stanovisko Americké dietetické asociace a Kanadských dietologů, 2003

„Za předpokladu vyvážené rostlinné stravy člověk skutečně k uchování svého zdraví nepotřebuje konzumovat maso ani jiné živočišné produkty.“Britská lékařská asociace v knize Rodinná encyklopedie zdraví.

Změna je na nás

Jako společnost si často zakládáme na mnoha hodnotách, nespravedlnost na zvířatech, které se dopouštíme, však v naprosté většině opomíjíme. Často zdůrazňujeme svou lidskost, a zároveň svými volbami způsobujeme obrovské utrpení a smrt.

Každý z nás má však možnost změny. Vyloučením živočišných výrobků ze své stravy veganstvím můžeme dát jasnou přednost životu před zabíjením.

Zvířata nejsou zboží, nejsou prostředky k našim potřebám. Jsou nám rovna ve schopnosti cítit bolest, strach, radost i lásku a jejich touha žít je stejně silná, jako naše. Bez ohledu na to, jakou cenu jim přisoudíme my.

Zdroj: leták Veganství – soucitná volba, vydalo o. s. Otevři oči

Zkrátila Markéta Musilová

Michal Kolesár: Ber slepici a běž

 

„Prolezl jsem mnoho kožešinových farem, velkochovů s dobytkem, drůbežáren a stodol s prasaty a jsem stále překvapen, že tohle všechno je realita. Viděl jsem norky, fretky a arktické lišky,  zabíjené pro vzhledem posedlé coury, aby se mohly cítit luxusně a sexy; osamělá telata tísnící se v malých boxech, odtržená od svých matek a jejich mléka, protože mléko patří do byznysu a telata na jatka; prasata sedící a říhající ve svých vlastních i jiných hovnech, záměrně zdeformovaná mláďata, tzv. brojlerová kuřata, která jsou inzerována jako zdravé a chutné maso; a viděl jsem slepice – kdákající pološílené vaječné mašiny – pokryté peřím; a viděl jsem, že vše je tak proklatě zkurvené. Byl jsem svědkem mnoha jiných násilnostech, které justice, stejně jako většinová společnost, buď schvaluje nebo se na nic svým mlčením spolupodílí. Mohl jsem doufat, že jednoho dne přijde změna a já o tuto změnu mohl usilovat. Ale…co ta zvířata, jejichž životy jsou mařeny právě teď.“

Michal Kolesár je jednou z nejvýraznějších osobností hnutí za osvobození zvířat u nás. Je to první člověk, který do českých poměrů přinesl tzv. přímé otevřené záchranné akcíe, při kterých „unáší“ z otřesných podmínek velkochovů hospodářská zvířata, aby svobodně dožila v bezpečném azylu.

Díky více než 20ti záchraným akcím bylo zachráněné přes 350 zvířat. Akce Michal Kolesár filmuje a fotografuje a zveřejňuje na svých webových stránkách a účastní se jich s odkrytou identitou, protože je přesvědčený o tom, že nedělá nic špatného: „Zvířatům nezáleží na tom, jestli jsem v masce nebo bez masky. Pokud jsem bez masky, mluvím tím spíše k sobě a k ostatním lidem. O tom, že není důvod ke studu kvůli pomoci někomu v bídě a ohrožení života, jen protože tu bídu a zabíjení chrání zákon a jiné společenské konvence. O odvaze je překročit, protože kde není odvaha, tam je i soucit schovaný a nepřekáží zlému. O tom, že není normální držet zvířata v takových podmínkách a za takovým účelem, ale je normální, že je v tom nenecháme.“

Nejvíce zachraňuje drůběž, protože se jí nejsnáze zajistí transport i nový domov. I přesto už zachránil se svými blízkými i jiná zvířata, např. 6 lišek z kožešinové farmy.

Michal Kolesár  byl za své aktivity trestně stíhán, při jedné akci přišel i k závažnému úrazu. Bývá nazýván zločincem a teroristou. Což považuji až za úsměvné, vzhledem k tomu, že terorismus je metoda použití síly, akt násilí zaměřen proti nevinným osobám a Michal Kolesár naopak životy zachraňují a sílu použije maximáně na odstranění překážek bránících v tomto cíly, tedy např. vypáčení dveří či oken.

Kolesár bývá také oznaočován jako radikál, k čemuž dodává, že „vzhledem k tomu, jakým způsobem se dnes zachází se zvířaty — ať už na farmách, nebo v laboratořích —,  jsme všichni velmi, velmi, ale skutečně velmi umírnění.“

Leitmotivem Kolesárova uvažování a jednání je hodnota individuálního života. „Nikdo netrpí jako živočišný druh — ani člověk ani slepice. Došel jsem k tomu, že přímá akce formou záchrany konkrétních zvířat je jediný způsob, kterým jsem schopen těmto konkrétním zvířatům v tomto konkrétním okamžiku pomoci.“ Tím odpovídá i na vnucující se otázku, proč riskuje a překračuje zákon pro záchranu několika slepic a zda by nebylo lepší lobbovat za zrušení klecových chovů, a tím významně ovlivnit životy milionů. „Nevím, proč bych měl obětovat zvířata, která jsou v trápení v tomto okamžiku nějaké vizi možné lepší budoucnosti,“ říká Kolesár.

Michal Kolesár se nepustil do osvobozování zvířat z čistajasna. Už zhruba dvanáct let chodí po farmách a natáčí nebo fotí poměry, které tam panují. Není pro něj problém se dostat do haly s kuřaty, mezi klece se stříbrnými norky nebo do vepřína. Pořizuje záběry, které by si žádný provozovatel do své výroční zprávy nedal. „Něco jsem vyfotil, něco natočil, někoho pohladil a šel pryč. Ale pokud mohu udělat něco více než jen dokumentovat, pokud mohu nějakou klec za sebou nechat prázdnou a vzít alespoň pár zvířat někam, kde je jim lépe, proč to neudělat? Kvůli zákonu nebo protože si někdo vzal ta zvířata do majetku? Na takový zákon seru a na takový majetek nehraju,“vysvětluje, proč se rozhodl změnit styl práce.

Osvětu nezatracuje ani se netváří, že drží v ruce ten jediný spolehlivý recept na zvířecí nesnáze: „Každý ať dělá, co uzná za vhodné a způsobem, jaký chce, ale dodávám k tomu, že má zkušenost je taková, že pro většinu lidí je tohle jen výmluva pro to, aby dělali, co je pro ně pohodlné a bezpečné a nehledali lepší způsoby, jak být ku pomoci. Říkají, že všechno je důležité nebo, že dělají aspoň něco. To je jako když se někdo topí a někdo mu chce pomoci třeba tím, že bude na břehu skákat na jedné noze a vrkat, protože všechno je důležité a dělá přece aspoň něco. Snažím se zbavit se podobných nesmyslných aktivit, které se udržují jen pro aktivismus a nepodporovat je. Snad se mi to občas daří.“

Markéta Musilová

Zdroje: 

http://michalkolesar.net/

http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/velmi-umirneny-radikal

Gary Yourofsky

Gary Yourofsky narozený v roce 1970 v USA je aktivista za práva a osvobození zvířat. V souvislosti se svou činností byl mezi roky 1997-2001 třináctkrát zatčen. Strávil 77 dnů v kanadském vězení poté, co zaútočil na kožešinové farmy v Kanadě a osvobodil stovky norků. Následující text je krátkým shrnutím toho kdo je tento muž a jaké jsou jeho cíle.

Počátky aktivistické dráhy
V devadesátých letech minulého století nabídl nevlastní otec Garymu, aby dělal zákulisního dobrovolníka během turné cirkusu. Tehdy Gary viděl slona připoutaného na jednom místě s jizvami za ušima a chorobami. Gary byl šokován! „Díval jsem se slonovi do očí a viděl jsem smutek a zoufalství,“ prohlásil po této zkušenosti. Tato zkušenost pro něj byla pomyslným startem na dráze aktivisty za osvobození zvířat z nadvlády lidí.
Gary začal aktivně zkoumat zacházení se zvířaty ve velkochovech i v různých oblastech průmyslu. Postupně se stal vegetariánem a později veganem. V roce 1996 založil organizaci na ochranu zvířat ADAPTT. Šlo o organizaci, která sdružovala vegany a veganky bojující proti všem formám zneužívání zvířat. V roce 2001 organizace měla kolem     2 200 členů.

Přímé akce a vězení
30. března 1997 Gary Yourofsky spolu se čtyřmi členy Animal Liberation Front (ALF) vnikl do kožešinových farem v Kanadě a osvobodili společně více jak tisíc norků. Gary byl po akci zatčen a v roce 1999 byl odsouzen na šest měsíců ve vězení s maximální ostrahou. Z šesti měsíců Gary strávil ve vězení 77 dnů.
Zkušenosti z vězení přirovnal k tomu, jak se asi cítí zvíře v ZOO. Tvrdí, že díky pobytu ve vězení, získal ještě větší empatii – schopnost vcítit se do pozice zvířat, která jsou zneužívána.

Z kriminálu zpět k aktivismu
Někdo by možná očekával, že pobyt ve vězení Garyho povede k opuštění zájmu o hnutí za osvobození zvířat. Stal se však naprostý opak. Gary Yourofsky se po návratu z vězení navrátil do hnutí a inicioval mnoho aktivit podporující veganství a kroky, které zamezují zneužívání zvířat. Velkou pozornost začat přikládat vzdělávací činnosti a snahám šířit veganskou etiku mezi široký okruh lidí. Jeho charismatický projev mu umožnil oslovovat opravdu širokou cílovou skupinu. Jeho přednášky již slyšely desetitisíce studentů a studentek na stovkách středních i vysokých školách po celé zemi.
Přinášíme záznam přednášky pro studenty, pořízený 8. července 2010 na Georgia Institute of Technology. Gary Yourofsky se svou přednáškou „Co ve skutečnosti znamenají práva zvířat?“ již promluvil k tisícům studentů a studentek. Jeho proslov je argumentačně silný, provokativní a vtipný.

Zdroj: http://korenybaobabu.blogspot.com/2012/02/gary-yourofsky.html

Garyho řeč můžete najít mezi oblíbenými videi na http://www.youtube.com/VeganFestTV

a v programu VeganFestu jej můžete zhlédnout 25.2. v Clubwashi.

Markéta Musilová

Freeganství – soběstačné veganství

 

Definice freeganismu (freeganství):

Životní filozofie, která se staví mimo současný ekonomický systém a hledá alternativní životní strategie. Jde o to být v časových fázích entity (věci, potraviny) od zrodu nebo výroby až do konzumace nebo užívání (osobní výroba movitých i nemovitých statků, soběstačný dům, pěstování stravy,…) nebo získání entity  v časové fázi skartace (Dumpster diving) či nalezení entity, jenž je ve fázi užívání, ale nikdo tuto fázi neprovádí (squatování, přírodní sběr: např. známé houbaření a sběr lesních plodů, ale také paběrkování, sběr květeny a stromových plodů,…). Využívání dopravních prostředků, které nespotřebovávají palivo (kolo, chůze,…) a také spoludopravy (stopování, Freighthopping,…).

Pokud chceme pochopit freeganskou filozofii, je třeba začít u veganského životního stylu, na který freeganství navazuje.

Stalo se tak, jelikož veganství je v plném prosazení svých zásad v současné světové kulturní tradici nedostačující.

Je možné chovat se a jednat jinak než jak nás společnost naučila? Dlouhodobá světová kulturní tradice je až na výjimky svázána s neudržitelným čerpáním přírodního bohatství, společenskou hierarchií a speciesismem. Je to tak dlouhá tradice, že málokoho by napadlo ubírat se jinou cestou. Je třeba si uvědomit, že žádná kulturní tradice nám nezaručuje, že ta či ona cesta je kvalitní nebo dokonce dokonalá a tím pádem by se na ní nemuselo nic měnit. Jako jsme napříč historií například došli k názoru, že společenský systém založený na otrokářství či diktatuře není tou správnou cestou, můžeme takto přemýšlet i o jiných částech současné kulturní tradice.

Všechny zmíněné prvky světové kulturní tradice mají jedno společné: „někdo profituje na úkor někoho“ a zvláště „menšina, profituje na úkor většiny (společenská hierarchie a speciesismus)“ Pokud vyneseme předešlý výrok  nad jakoukoliv kulturní tradicí a bude-li pravdivý, pak musíme nutně dojít k závěru, že by bylo dobré ji pozměnit, v ideálním případě do stavu, kdy všichni žijí na úkor nikoho.

Speciesismus – jeden ze základních pilířů světové kulturní tradice

Do této části kulturní tradice řadíme takové zacházení s jinými živočišnými druhy než lidskými, které považujeme ve vztahu mezilidském za neetické, tudíž zabití, otrokářství a týrání. K takovému zacházení dochází převážně z důvodu výroby potravy, oblečení, kosmetiky, léků, věcí a také výzkumu a zábavy.

Pokud chceme tradici speciesismu pozměnit, narážíme na množství otázek a problémů.

vegetariánství

Je nutné podotknout, že vegetariánství se vymaňuje ze speciesismu jen částečně, jelikož u konzumování mléčných výrobků, vajec a medu, nošení koženého či kožešinového oblečení, používání testované kosmetiky a léků dochází k zabití, otrokářství a týrání.

veganství

Veganský životní styl je na tom o poznání lépe, ovšem ani samotné veganství stoprocentně nezaručuje, že jsme se zcela vymanili z této tradice.

Proč tomu tak je? Většinu potravin a věcí si kupujeme. Narážíme tak na ně až v jednom jejich časovém stádiu. Jejich zrození či výroba a cesta k nám je neprůhledná. I když samotná entita neobsahuje živočišné prvky, mohou být k jejímu zrodu nápomocny. Nemluvíme zde již o problému vivisekce, který veganství bere v potaz, ale například o usmrcení tvorů v důsledku nešetrného pěstování, při mechanické sklizni či používání prostředků a materiálů zemědělci a dopravci, jež jsou z živočišných produktů či byly zrozeny za vivisekčního přispění.

Když se takto zamyslíme nad všemi důsledky našeho konání, zjistíme, že čisté veganství je jen pohádkou.

Dokud speciesismus nezanikne ve větším společenském měřítku, je veganství odsouzeno mimoděk tuto tradici v konvenční životní strategii (spočívá v podílení se na ekonomice kupováním entit) částečně živit.

Veganství již nijak neřeší otázku „lidského neviditelného otroctví“ a jen částečně řeší neudržitelné čerpání přírodního bohatství.

Je tedy nasnadě podotknout, že soběstačné veganství (freeganství) nalézá určitou cestu, jak se vymanit z větší části neetických segmentů světové kulturní tradice.

Zde je nutné vypíchnout fakt, že nejzprofanovanější činnost (Dumpster diving), kterou lze do freeganského životního stylu zařadit, nijak neřeší celkovou společenskou změnu. Jediná správná volba je udržitelná soběstačnost ve všech životních činnostech.

 

 

Josef Maňák